Zvu vás do svojí malé galerie, kde si můžete prohlédnout moji tvorbu a fotografie nejenom z cest.

 
Moje kresby

Nejvíc mě vždycky inspiroval svět fantazie. Sotva jsem uměla číst, propadla jsem Hobitovi, a jen co jsem uměla číst ještě trochu líp, okouzlil mě Pán Prstenů. Dávno předtím, než byla na světě Jacksonova zfilmovaná podoba tohohle nádherného příběhu, v dobách, kdy skoro nikdo v mém okolí tyhle knížky neznal a já zase neznala ani Tolkienovy původní vlastní obrázky, ani překrásnou tvorbu jeho dvorních ilustrátorů Leea, Howea či Nasmitha, jsem si postavy i svět představovala, vžívala se do nich – a kreslila. Časem mě začal čím dál tím víc oslovovat onen trochu záhadný svět středověku, z něhož celý fantastický žánr do velké míry těží: bájní tvorové, čarovné rostliny, prapodivné bytosti, draci a víly, elfové, rytíři, kouzelníci... Jedněmi z nejkrásnějších záznamů toho všeho jsou iluminované rukopisy, kde všechna tahle stvoření najdete, jak se schovávají v inicálách, prohánějí a proplétají po okrajích kolem krasopisného textu.

Cestování

Nepokládám se žádnou cestovatelku s velkým Cé. Oproti některým svým kamarádům, kteří objeli svět od Ohňové země po Bajkal, vlastně jenom sedím za pecí. Nerada jezdím příliš daleko a nejlépe se cítím v Evropě. Nechci mít pocit, že jsem kvůli dalekým krajům zanedbala krásná zákoutí, která mám za humny. Když už ale někam vyrážím, musí to být místo, k němuž cítím nějaký hlubší vztah, které mě určitým způsobem vnitřně oslovuje. Prozatím jsem sem vybrala fotografie ze tří takových míst: z Malty, kde na člověka dýchá historie ze všech stran – ohromující pravěké megalitické stavby, nedobytné obrovitánské pevnosti, oslnivé kostely plné zlata a barevných mramorů - a do toho všeho pere oslepujcí slunce. Z Berlína, velkoměsta, v němž si člověk vůbec nepřipadá ztracený a bezvýznamný. Pořád se tu něco děje, něco se staví, mrakodrapy na pozůstatcích staré zástavby, ale zároveň mi ulice připadaly takové... domácké. Lidské měřítko, široké cyklostezky, spousty zeleně a umění v ulicích. A nakonec nesmím zapomenout na Bretaň. Když jsme se odtamtud poprvé vraceli, obrečela jsem to. Moje pouto k Bretani je tak silné a má tolik stránek – hudbu, prazvláštní jazyk, kostely a farní ohrady, kamenné domy, menhiry, skaliska a moře a nejenom to – že to vydá na samostatný článek, který najdete zde.

LARP

Mňo, to je věc na dlouhé povídání. Pokud jste někdy nějaký zažili, a nemuselo to být jen z klasického fantasy světa, nemusím vám nic vysvětlovat. Pro vás ostatní připravím jsem dala dohromady obšírnější článek o LARPu a kromě toho můžete zkusit zapojit představivost nad fotkami. Vrchovatá porce představivosti je koneckonců nadání, bez něhož se při LARPu neobejdete.

 

Východní Slovensko