Fšichni jsme Kelti – na Beltinu rozhodně!

20.05.2014 16:48

S odstupem skoro tří týdnů přidávám svoje postřehy z 20. ročníku festivalu keltské hudby Beltine, který se konal jako vždy z 30. dubna na 1. května, tentokrát v zámeckém parku v Jaroměřicích nad Rokytnou. (Nejen) protože plakáty hlásaly velkolepou akci v bretaňském duchu, nemohli jsme chybět.

Plusy a mínusy zážitkové

Stejně jako loni nás akce nadchla, protože to nejdůležitější – výběr kapel – byl vskutku vydařený. Povedlo si „přivézt“ několik kapel tradičního ražení přímo z Bretaně; všechny se nám líbily, nicméně s výjimkou dudácko-bombard-bubenických Kevrenn Mesclaj mi poněkud splývají. Zato když jsem v programu u frères Plantec narazila na slovo „elektronika“, trochu mě to vyděsilo – a vida, nakonec na nás ze zahraničních účinkujících udělali největší dojem, kombinace elektroniky s tradičními nástroji a zpěvem byla působivá a zajímavá nejen k tanci, ale i na poslech, a hlavně v pozdních nočních hodinách měla potřebnou šťávu.

Z českých zástupců samozřejmě nesměl chybět Bran a pražským návštěvníkům bretaňských akcí známí M3 (ovšemže nechyběl ani kroužek tanečníků z Rondu, kterým se podařilo rozhýbat a přimět do skoku i značnou část jindy spíš statického obecenstva). Na tradiční Asonanci se nejspíš těší každý správný český „keltofil“, ale já osobně se musím přiznat, že ačkoli si některé slavné pecky ráda zazpívám u táboráku (kdo by si nevychutnal lehce morbidní Dva havrany?), jinak mě to moc neba.

Nesmírně příjemná mi na Beltinu přijde celková atmosféra – žádné strkanice ve frontách, žádní uřvaní hulváti, žádné poblité stany, lidi se dávají do řeči a pohodaří si na dece a užívají si muziku. Co bych naopak zatratila do horoucích pekel, to byli moderátoři. Nepochybně mají své zastánce, kteří jsou z nich celí vedle (jak soudím z toho, že jsou na Beltinu tradičními průvodci), ale nás to věčné řvaní (ano, z plných plic přímo do mikrofonu, žůžo!), stokrát opakované vtipy (co nebyly vtipné ani napoprvé) a vyjadřovací neschopnost (problém neztratit se v souvětí o dvou slovesech) přivádělo k nepříčetnosti.

Plusy a mínusy gastronomické

Asi jsem měla přehnaná očekávání, ale tahle stránka mě poněkud zklamala. Od „historicky největší oslavy a prezentace bretaňské kultury (hudba, tanec, crepes, cider…) jaká kdy v ČR byla“ jsem čekala víc než jen dva stánky, které jen tak mimochodem kromě klobás a piva prodávaly taky palačinky (klasické české, a nadto třeba s nugetou!), a jeden s cidrem (českým, ale dobrým), který přijel až těsně před koncem ve čtvrtek dopoledne. Vítaným bonusem byla čajovna, která nabízela i alternativní kuchyni (k oněm klobásám a párkům). Medovina nesměla chybět.

Plusy a mínusy technické

Je třeba říct, že zámecký park v Jaroměřicích je na stanování perfektním místem, trávníky rovné, stíněné stromy, v nouzi možnost vykoupat se v říčce, stolování na velkorysých kamenných lavicích… Část parku je navíc upravena přímo pro konání venkovních představení, takže je na pódium dobře vidět. Zajištění potřebného zázemí (záchody, stanové městečko, přístup do areálu) mají organizátoři Beltinu už za ty roky v malíku. Možná je trochu problém s parkováním, celý střed města rozhodně vypadal dost zacpaně, ale to nemůžu z vlastní zkušenosti hodnotit. Zároveň návštěvníky docela chápu, že se jim nechtělo absolvovat dlouhou cestu autobusem nebo s několika přestupy vlakem – zkuste si něco takového s dětmi nebo s větším psem. Proto mě vyhlídka na to, že se v následujících letech mají v konání festivalu střídat už jen Jaroměřice, Náměšť nad Oslavou a Telč, kdovíjak netěší.

 

Sečteno a podtrženo, v příštím roce máme v plánu jet zase, trocha té keltské esoteriky se snese a dobrá muzika stojí za to. A tentokrát si tu teplou deku už vážně nezapomeneme.

 

Jste taky Kelti? Byli jste na Beltinu? Jaké máte dojmy?

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek