O překládání

20.10.2013 21:01

Napsat něco o překládání se chystám už dlouho, jenže je to těžká věc. Možná trpím určitým komplexem ze všech těch chytrých esejů a akademických článků, které jsem přečetla během svého studia. Co k tomu ještě dodat, co ještě nezaznělo? Ovšemže nemám ambice přijít s nějakým přelomovým translatologickým objevem, ale ze svého osobního i profesního úhlu pohledu, se zkušenostmi překladatele v té u nás nejběžnější jazykové kombinaci angličtina-čeština, bych k tomu snad pár slov měla.

Začala bych obecně tím, proč to vlastně dělám: už odmala mě bavily a šly mi jazyky a také jsem si pro sebe pořád něco sepisovala. Nicméně to není jediný, ba vůbec ne hlavní důvod. Kdo se pustí do předkládání (nebo jeho studia) čistě proto, že má „buňky na jazyky“ a připadá mu to tím pádem snadné, žije v omylu. Hlavní úloha překladatele totiž spočívá ve zprostředkování komunikace, nehledě na to, jestli je to komunikace literárního autora se čtenářem nebo manažera s obchodními partnery. Na to člověku nestačí umět hledat ve slovníku, což je koneckonců práce, kterou za nás v čím dál tím větší míře (a čím dál tím lépe) dokážou zastat počítače. Překladatel musí být empatický, mít cit pro situacičíst mezi řádky, umět se doptat nebo si v horším případě domýšletKreativitu nechávám stranou, protože té je třeba v různé míře podle toho, čemu se věnujete, nicméně pokud bych ji vnímala jako přístup k řešení problémů, můžu s klidným svědomím říct, že jí překladatelé reklamních sdělení, obchodní korespondence i románů budou potřebovat vždycky hodně, jen pokaždé trochu jiného druhu. Stejně tak je nutno mít otevřenou mysl; může se snadno stát, že dostanete k překladu něco, co vás nezajímá, nebaví, nebo je vám to vysloveně proti srsti (jak já nenávidím, když v Evropském parlamentu jednají o regulaci bankovnictví!) Pošlete zákazníka do háje? Možná jedenkrát a naposledy. Nemluvě o tom, že i z takové práce si můžete něco odnést (kromě výdělku, samozřejmě). Byť byste to brali jen jako trénink silné vůle.

Všimněte si, že nezmiňuji nutnost „umět jazyk“. Zaprvé proto, že se to jaksi rozumí samo sebou. Zároveň si však myslím, že jazyk člověk nemůže nikdy tak docela „umět“. Vezměte si svůj rodný jazyk: kolikrát jste na vážkách, jak se něco správně píše nebo říká, a potřebovali byste se podívat do pravidel pravopisu – nebo se spolehnete na jakousi intuici (a kde jste k ní přišli?). Nebo jak často nerozumíte vlastnímu partnerovi / šéfovi / svým rodičům, co se po vás chce, ačkoli vám to říkají gramaticky naprosto bezchybně a srozumitelně. Nebo kde všude narážíte na nová slova a obraty. Předkladatelství a anglistiku jsem vystudovala, mám z angličtiny státnice, přečetla jsem půl městské knihovny, a přesto koukám do slovníku asi tak tisíckrát za den. Vezme-li se to kolem a kolem, překladatel musí být spíš ochoten přiznat (si), že něco neví, vědět, kde to hledat nebo koho se zeptat, a mít snahu rozvíjet se.

Další věcí, kterou jsem si pořádně uvědomila až při své korektorské práci, je význam pečlivosti důslednosti. Jen máloco mě přivádí k zuřivosti tolik jako nepoužívání automatické kontroly pravopisu, vynechané věty nebo pozdní odevzdávání překladů. Takové ty zdánlivé nicotnosti, které člověku většinou zaberou jen pár minut času navíc nebo stojí a padají se schopností naplánovat si den, ale pokud nad nimi jen mávne rukou s tím, že „to po mně stejně ještě někdo bude číst“, dokážou mu úplně zkazit reputaci. Můžete psát líp než Kundera, vážit každé slovo, ale pokud je sešijete horkou jehlou, nebude vám to nic platné, na špičku nedosáhnete. Autorovi se poklesky tolerují, je-li vynikající, překladateli ne. Překladatel nemluví sám za sebe, je to prostředník a pomocník, jakkoli nezbytný.

Vypadám jako přechytralý mentor, že? Snad je to pravda, za výše napsaným si ale stojím. Je to i pro mě jakási rekapitulace nebo bilancování toho, co pokládám za důležité a o co se snažím. Neskončím nícméně u obecných tezí, ráda bych dodala i pár slov ke každodenní české překladatelské praxi.

Agentury

Na jednu stranu od překladatelů uslyšíte, že to je zlo: mizerně platí (obvykle pozdě, leckdy vůbec) a chtějí všechno rychle, nejpozději obratem. Zákazníci na druhou stranu tvrdívají, že kvalita jejich překladů je nevalná (připlácet si ovšem nechtějí). Jestlipak to spolu nesouvisí? Platí málo, protože se pořád najdou blázni, kteří jsou ochotni to dělat, a pozdě, protože je nikdy nikdo nežaloval (a kolik externích překladatelů vůbec má nějakou smlouvu, že). Chtějí po člověku bleskovou práci, protože je pořád dost těch, kteří jim na šibeniční lhůty skočí. Je těžké požadovat za vysokou kvalitu přiměřenou cenu, občas si připadáte jako blázen. Ale je důležité nedat se, nebo aspoň ne bez boje.

Strojové překlady

Problémem v téhle souvislosti je, že většina společnosti i samotných překladatelů trpí naprostým zmatením pojmů. Nerozlišují strojový překlad, počítačem podporovaný překlad, elektronické slovníky, překladatelské nástroje, databáze a korpusy či internetové překladače. V jednom pytli skončí Trados, Google Translate i slovník na Seznamu, vždyť se s tím vším dělá na počítači, no ne? Z toho pramení i odpor mnohých překladatelů k pomůckám, které jim ani náznakem neberou práci, spíš jim neuvěřitelně usnadňují život. Kdo si je „ochočí“, tomu nehrozí, že mu v době moderních technologií ujede vlak. Pro vyjasnění tedy stručný přehled:

Strojový překlad je tím, co stojí v názvu, tedy překladem, který za člověka vytvořil stroj (dnes počítač, ale mechanické „překladače“ existovaly už dávno). Něčím to „nakrmíte“ a ono z toho „něco vypadne“. Doposud většinou v hrozné kvalitě, jelikož základním principem je přiřazování slov jejich slovníkovým protějškům. Strojový překlad tudíž obvykle bývá terčem posměchu (byť nepochybuji, že určitým účelům poslouží dostatečně), mám ale dojem, že překladatelé by měli svou povýšenost mírnit. Internetové překladače mají dnes k dispozici dříve nepředstavitelnou databázi možných jazykových kombinací a díky tomu pomalu, ale jistě začínají pracovat s kontextem a neustále se zdokonalují. Přibližují se tak hranici běžné použitelnosti.

Počítačem podporovaný překlad (tzv. CAT, Computer Aided Translation) s pomocí různých softwarových nástrojů může být ohromnou úsporou času, ale funguje jen ve spolupráci s lidským mozkem. Tyhle pomůcky vytváří databázi vašich vlastních překladů, takže pokud pracujete s texty, kde se něco často opakuje (záhlaví dopisů, zdvořilostní fráze, ustálené obraty, tabulky, schémata, v jistém smyslu i právní texty), můžete využít to, co už jste jednou udělali. Jistěže literární překladatel pro ně příliš velké využití mít nebude, avšak 90 % ostatních ano. Někdo je považuje za cosi podřadného nebo ponižujícího; připadá mi to asi tak stejně smysluplné, jako v dnešní době tvrdošíjně psát na stroji.

Korpus je laicky řečeno databáze jazykových celků, většinou vět, s níž se dál pracuje: slova se všelijak označují a třídí, díky čemuž si je můžete následně filtrovat a porovnávat. V korpusu můžete mít paralelně srovnaný originál a překlad textu, vyhledávat používaná slovní spojení, zjišťovat výskyt určitých formulací. Databáze, s níž pracují překladatelské nástroje (viz předchozí odstavec), je ve své podstatě taky korpusem. Výborný pomocník, díky němuž lze probádat strukturu jazyka, podívat se mu pod kůži. A skvělý argument, máte-li pocit, že „takhle se to přece neříká“.

A několik rad na závěr:

Jste-li překladatel:
Jste-li zákazník:
1. Buďte iniciativní. Ptejte se zákazníka, co přesně po vás chce, komu je to určeno, co to má splnit za účel. Nebo si zjistěte co nejvíc informací a vyvoďte si to. Jděte svému úkolu naproti.
2. Buďte nároční. Na sebe i na zakázky. Neberte každou pitomost nebo zakázku, jíž vůbec nerozumíte, jen kvůli penězům. Pokud ji vezmete, dejte do toho maximum, abyste ji odevzdali s čistým svědomím. Budujte si profesní hrdost.
3. Nenechte se vydírat. Nepracujte za almužnu a v nesplnitelných termínech. Škodíte tím ostatním kolegům a v dlouhodobém výhledu i sobě - ceny pak můžou být jen čím dál tím nižší a termíny čím dál tím vražednější.
4. Chytře využívejte dostupné nástroje. Naučte se pořádně pracovat s Wordem, Tradosem, s čímkoli, co používáte. Objevujte nové pomocníky, kteří vám usnadní život. Nebuďte blázni, odpor vůči počítačům je předem prohraný boj.
1. Buďte ochotní. Dejte překladateli co nejvíc informací, ať nemusí vařit z vody. Vysvětlete mu, co přesně potřebujete, sami to víte nejlépe. Odpovídejte na dotazy, opravte chyby.
2. Buďte féroví. Chcete kvalitní práci? Tak za ni zaplaťte. Včas a podle dohody. Pokud máte připomínky, řešte je konstruktivně, ne tak, že přestanete komunikovat a rovnou si najdete někoho jiného. Profesionál si dokáže vzít ponaučení.
3. Uvědomte si svoje priority. Čerstvý maturant vám možná složitý odborný text přeloží nejlevněji, ale sotva nejkvalitněji. Hledíte v první řadě na cenu? A uvažovali jste nad tím, jaký uděláte dojem na zákazníka?
4. Nenechte se oblbovat. Zjistěte si, v čem práce překladatele spočívá, spolupracujte s ním a prověřujte, pak teprve důvěřujte. Nenaúčtoval si náhodou tisícovku za text, který během půl minuty naťukal do Google Translate?

 

 

Jste z oboru? Chcete něco dodat, pro ostatní nebo pro mě?

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek